Poslední desetiletí se objevují v odborné literatuře články o schopnosti nenarozených dětí vnímat okolní zvuky a nechat se jimi ovlivnit. Připomenul bych starou zkušenost, že gravidita se má žít v pohodě rodinného života; muž má ženě hrát na nějaký nástroj a žena sama má zpívat.

Většina žen, které prožily normální těhotenství, udává, že se cítily extrémně dobře, pokud samozřejmě neměly gestační příznaky. Je známo z experimentů, že jsou to hormony, především prolaktin, které vytvářejí dobrou náladu a podstatně zlepšují retenci paměťových engramat (vštípení vjemů do paměti).

Prolaktin zvyšuje svou sekreci během paradoxního spánku; podáván, také paradoxní spánek zlepšuje (Paradoxní spánek, nazývaný též REM, je snový spánek.) Těhotné ženy mají (aspoň některé) větší množství paradoxního spánku, a je snad dokonce synchronizován s paradoxním spánkem plodu. Plod má asi od 32. týdne těhotenství celý cyklus bdění - synchronní spánek - paradoxní spánek. Od tohoto týdne má plod má paradoxní spánek až 80% doby spánku.

Je možné, že paradoxní spánek plodu a matky se vzájemně ovlivňují, snad především hormonálně i humorálně (serotonin, noradrenalin, vasointestinální aktivní peptid etc.). Tento druh spánku podstatně facilituje učení, ale i tlumí dysforie (rozlady). Po porodu matce někdy asi paradoxní spánek prudce ubude: z této změny bychom mohli částečně vysvětlit lacrimositu, deprese a laktační psychosy puerperální doby.

Po narození klesá také množství paradoxního spánku dítěte z 70-80% na 50%. Stále je to velké množství, které disponuje k velmi dobré fixaci engramat. Paradoxní spánek je však primárně pro jiné záležitosti než percipovat okolí, je zde pro prenatální organizaci telencefalu. Penfield řekl, že učení je programování mozku. M. Jouvet charakterizoval paradoxní spánek jako genetické programování mozku.

Přes tuto endogenní potřebu paradoxního spánku pro vývoj prenatálního mozku, lze využít paradoxní spánek i pro "exogenní učení".

A toto se právě děje pomocí zevní stimulace, kdy se břišní stěna matky stimuluje rytmickými zvuky, frekvenčně odlišnými od rytmu matčina srdce.

Výzkumy ukazují, že takto narozené děti jsou emočně stabilnější a mají vyšší IQ. Myslím, že je to metoda je neškodná a stimulace je tak "fysiologická", že je organismus dítěte schopen si ji vykompensovat, ukáže-li se nevhodnou.

Praha 7. 1. 2000